Stoupání k nebi

,,Kolem mne se pohybuje krajina,rychle.Nejdřív se zdá,že její rychlost stíhám,ale po chvíli pozorování se mi nakonec všechno shlukne do jedné velké šmouhy.Nerozeznám od sebe nic.Auta přede mnou jedou stále pomaleji,auta za mnou zrychlují víc a víc.Jsme v pasti.Nezbývá jiná možnost,než přidat a vyjet ze zástupu aut a riskovat svůj život.Rychlost mi teď už nedovolí vidět vůbec nic.Kolem je temnota a krajina jakoby zmizela.Prodíráme se větrem,který nám brání k větší rychlosti.Míjíme první vůz.Krátce se podívám na člověka co sedí za volantem.Když zaostřím na ženu která řídí,vidím její hrozný výraz ve tváři.Přeskakuje očima po našem autu a pak se koukne rovně.

Otevře pusu.Něco říká.Z úst jí vyjde jediné slovo. POZOR.

Než se otočím,cítím ostrý náraz.Auto se silně zatřese a převrátí střechou dolů.Cítím po celém těle bolest.Zachvátí mě panika.

Co se stalo?!

Žije moje rodina?! Je v pořádku?!

Zvládnu se převrátit na bok a zadívám se směrem ke střeše auta.Skrz ní prochází trhlina.Vidím jak se dýmící kouř zvedá ve spirálách k nebi...To je vše co si pamatuji.“ odpovím doktorovi,který mě upřeně sleduje.