Vcházím do lesa a prodírám se silnými keři s ostrými
trny.Cítím bolest,zabodáváním trnů do mé kůže mi na ruce začíná rašit malá změť
krve.Jelikož jsem na takové věci zvyklá a stává se mi to poměrně každý den,tak
si červené tekutiny nevšímám.Jdu pomalu,slyším můj tlukot srdce a praskání
suchých smrkových větviček pode mnou.Ačkoliv mi nic nehrozí,žádné
nebezpečí,pořád se kolem sebe ohlížím,jakoby na mě každou chvíli měla zaútočit
nějaká dravá zvěř.
Kráčím asi 1o minut,než dorazím na předem určené místo,na
které chodím už několik let.Začínám cítit měkkou trávu pod mýma nohama a
osvěžující vůni květin,jsem na místě.Automaticky koukám směrem nahoru a sleduju
strom,tak starý a mohutný.
V malém okamžiku se zachytím za menší větev a v dalším
se pevně tisknu ke stromu,abych nespadla.Až jsem ve výši několika metrů,usedám
na větší větev,pokrytou mojí dětskou dekou,kterou jsem si potaji vzala asi už
v deseti letech.Měla jsem ji moc ráda a nerada jsem věci brala bez
zeptání,ale věděla jsem že by mi to rodiče nedovolili.Jsme velice chudá
rodina,asi jako většina v tomhle kraji,ale měli jsme čím dál tím větší
problémy s penězi.Úroda byla rok od roku menší a stromy už pomalu začínali
stárnout jenže na koupi jiných jsme neměli.Sotva máme co jíst...Ale až bude
dneska vylosování nových splátců,kam půjde „většina“ z nich zemřít, udělám
pro rodinu co je třeba aby se měli dobře a nehladověli.Určitě nebude vadit,když
se moje jméno v osudí objeví tak třikrát,výměnou za oblázky.Aspoň by moje
rodina získala pár kozích sýrů a přísun obilí na celý rok.
Zakázala jsem si o tomhle přemýšlet.Ze sedu jsem se pomalu
vyhoupla na nohy a podívala na rozvětvenou korunu stromu.Byl tak mohutný,že
jsem neviděla žádnou škvírku,kterou by pronikl alespoň malinký paprsek
slunečního svitu,dokud jsem se nepodívala až k té nejvyšší větvi.Vzchopila
jsem se a s verbou jsem začala lézt.Po několika minutách jsem už
nemohla,ale dlouhé a složitě prorostlé větve mne neodradili od touhy dostat se
k teplému slunečnímu svitu.Už,už jsem se blížila,ale v tom kolem mě
proletěl pták tak krásný a cítila jsem z něho takovou odvahu a
statečnost,že jsem se zastavila.Byl to drozd.
Žádné komentáře:
Okomentovat